Již když se rodil nástin personálního obsazení Fialova kabinetu, kriticky jsem hodnotil, kteří lidé by se nikdy ministry stát neměli – a proč. Článek jsem nazval příhodně sarkasticky: Nejkvalitnější možný výběr:

Provedl jsem typologizaci důvodů, proč by navrhovaní neměli obsadit ministerské posty: Rozdělme si je do tří kategorií: 1) Politici čelící aférám, které je spojují s nečestným či přímo podvodným jednáním. 2) Politici, kteří zjevně svěřenému resortu a jeho problematice nerozumějí, a nemají pro ně vhodné vzdělání. 3) Politici, kteří se ocitají ve střetu zájmů.

Do první skupiny jmenovaných patří bezesporu ministr financí, Zbyněk Stanjura (ODS, tajení finančních toků firmy Ekson a machinace s prodejem obchodního domu Slezanka v Opavě) a ministr spravedlnosti, Pavel Blažek (ODS, selhal v kauze Diag Human). Ten nyní čelí podezření, že utajil jméno muže, který mu podle vlastního prohlášení předal policejní spis k případu brněnské bytové kauzy. Podle žalobkyně únik narušil vyšetřování.

Máme tu ale další dva ministry spojené s korupčními či podvodnými kauzami: Ministra vnitra, Víta Rakušana (kauza Dozimetr) a ministra životního prostředí, Petra Hladíka (kauza Taxis, která se týká okolností privatizace brněnských bytů).

Z mého pohledu je skandální, že zejména rezorty spravedlnosti a vnitra jsou obsazeny morálně pochybnými jedinci, kteří jsou dnes a denně z logiky věci ve střetu zájmu. Ministr Stanjura, který má na svědomí největší a nejrychlejší státní zadlužování, ministrem nikdy být jmenován neměl již jen kvůli výše zmíněným kauzám. Na resortu financí si totiž počíná jak v případě obchodního domu Slezanka.

Přejděme ale k druhé skupině ministrů – tentokrát těch, kteří evidentně nerozumí problematice, jíž šéfují. V tomto kontextu jsem ve své stati napsal: „Marian Jurečka (KDU–ČSL), bývalý ministr zemědělství, má pro změnu stanout v čele ministerstva práce a sociálních věcí. S trochou škodolibosti by se dalo konstatovat, že pohnojit toho tam může poměrně dost. Zvláště v sociálně velmi nestabilní době.“ Má slova se ukázala být takřka prorockými, zejména v souvislosti s takzvanou penzijní reformou. Jako neschopného ministra jsem dále jmenoval Vlastimila Válka (TOP09, resort zdravotnictví). Ten není schopen přiznat svou zodpovědnost za nedostatek základních léků na trhu.

„V žádném případě nezapomínejme na osobu pana Lipavského (Piráti). Kromě toho, že je to člověk silně protirusky, protičínsky a protizraelsky zaměřený, který je naopak až nezdravě orientován na Evropskou unii a který je ochoten ustupovat nepřijatelnému nátlaku ze sudetoněmecké zájmové skupiny, která chce o mezinárodních soudů docílit zrušení dekretů prezidenta republiky, Edvarda Beneše, disponuje nízkou kvalifikací. Dosáhl pouze na bakalářský titul – a to je ještě možné vést o hodnotě tohoto titulu oprávněné debaty.“

Ministrovi zahraničních věcí neříkám jinak než Bakalář. Tento člověk zcela rozbil fungující českou diplomacii – a proměnil svůj resort ve směšnou instituci bez špetku resortu, kde zní plno velkohubých prohlášení – ale jakákoli koncepce směřování (kromě do války) mu chybí.

Do druhé skupiny ministrů, kteří náplni svého resortu nerozumějí, je dozajista i Jozef Síkela (STAN), ministr průmyslu a obchodu – který má přezdívku ministra deindustrializace (proto, jakým způsobem přistupuje k budoucnosti českého průmyslu a k energetické politice České republiky)

Představitelkou ministryně ve střetu zájmů je například paní Černochová: „Jana Černochová (ODS), která na ruské vojenské technice nenechá nit suchou s tím, že je třeba nakupovat na Západě – a draho. Pokud by došlo na nákup lehkých útočných vozidel firmy Supacat, existuje přímé napojení na pana Františka Šulce, který je shodou okolností dlouhodobým poradcem současné ministryně obrany.“ Ta navíc nechvalně proslula svým válečným postojem po dopadu rakety na polské území, kdy nic nehodlala vyšetřovat a zjišťovat, co se stalo – ale okamžitě bez důkazů měla jasno, že viníkem je Rusko.

V tomto duchu bychom se vlastně mohli vyjádřit o všech Fialových ministrech – neboť každý z nich by do jedné ze tří uvedených kategorií zapadl. Klasickým „kozlem zahradníkem“ je rovněž Ivan Bartoš (Piráti), který se původně profiloval jako bojovník za svobodu projevu – aby nyní patřil vedle ministra Rakušana k hlavním vládním cenzorům, kteří se zaměřují na potlačení takzvaně dezinformačních webů.

Na základě svého rozboru si dovoluji tvrdit, že horší personální složení vlády jsme dosud neměli. Tento stav není náhodný – a pro naši zem znamená jediné: Není zde bezpečno. Místo ochrany obyvatelstva totiž tato vláda hájí sebe samu – a proto útočí na mnohdy pravdivé informace, které ale svědčí v její neprospěch. Je naprosto alarmující, že se snaží své kritiky kriminalizovat.

Pro mě osobně Fialův kabinet představuje hrozbu naší bezpečnosti. Cesta tvrdé asociální politiky v kombinaci s pronásledováním odlišných názorů a štvaním do celosvětového válečného konfliktu je cestou do pekel. Nechtějme už po ní kráčet ani malou chvíli.